Duben 2007

Himalájsko-perská kočka

29. dubna 2007 v 19:52 | Anna Hamplová |  Rasy koček

Himalájsko-perská kočka (Himalaya cat)

Himalájsko-perské kočky jsou hraví, přítulní, někdy odvázaní, někdy pyšně zdrženliví.

PLEMENO:
Dlouhosrstých koček.
PŮVOD:
Plemeno bylo vyšlechtěno v USA v 50. letech 20. století. Vzniklo křížením Siamských koček s Perskými kocoury. První výzkumy jejich křížení proběhly ještě ve 20.letech minulého století v Británii. Roku 1930 do výzkumu vstoupili také američtí genetici.
VELIKOST:
Robustní postava.
SRST:
Srst je dlouhá, měkká a hustá, na krku vytváří "přepychový límec". Krásná a hedvábná srst je zbarvená stejně, jako u Siamských koček. Na základním zbarvení srsti jsou odlišně zabarvené známky, a to na čumáku, uších, tlapách ale i na ocase. U color-pointů rozlišujeme 20 různých barevných variant. Nejrozšířenější z nich jsou: silikon-point, modrý-point, čokoládový-point, linkovaný-point(pruhovaný), červený-point, dortový-point.
HLAVA:
Hlava je velká a kulatá, čelisti jsou rozvinuté.
NOS:
Čumák nosu je krátký.
UŠI:
Uši jsou malinké, velice široce postavené, pokryté hustou srstí.
OČI:
Oči jsou velké a kulaté, jasně modré barvy.
TĚLO:
Robustní tělo má poněkud kratší nohy.
OCAS:
Ocas není dlouhý, k tělu však úměrný, pokrytý hebkou srstí.
CHARAKTER:
Kolor-pointi jsou hraví, přítulní, někdy odvázaní, někdy pyšně zdrženliví. Mají svoji individuální nenapodobitelnou povahu. Jsou však přátelští a důvěřiví.
OSTATNÍ POPIS:
Název plemene je Dlouhosrstý Kolor-point; v USA a v některých jiných zemích je známé jako Himalajsko-perské.
Vnější vzhled je stejný, jako u perských koček.
PÉČE:
Péče o srst se ničím neliší od péče srsti perských koček.


Americká drsnosrstá kočka

29. dubna 2007 v 19:51 | Anna Hamplová |  Rasy koček

Americká drsnosrstá kočka (American Wirehair)

Americká drsnosrstá kočka je vytrvalá, přítulná a bystrá kočka.

PLEMENO:
Americká drsnosrstá kočka je plemeno krátkosrstých koček.
PŮVOD:
Objevila se v Americe v roce 1966 jako mutant americké krátkosrsté kočky. Od posledního typu se liší srstí střední délky, která je na hlavě, zádech, bedrech a zevní části ocasu hrubší a tvrdší, jemně kadeřavé.
VELIKOST:
Kocouři jsou poměrně velcí a robustní.
HMOTNOST:
V rozmezí 3,5 až 7 kg.
SRST:
Je krátká, měkká a lesklá. Různobarevnost plemene je shodná s evropskými krátkosrstými (bílé, černé, modré, červené, krémové, "černý kouř", "modrý kouř"). Má nádherný druh kožichu, někdy s hnědými odstíny, kterému se říká "ginger" (zázvor).
HLAVA:
Oválná.
NOS:
Středně dlouhý. Je delší, než širší, dělá však kulatý dojem.
UŠI:
Jsou střední velikosti.
OČI:
Kulaté, široce a šikmo posazené. Mají zlatavou barvu.
OCAS:
Zužující se a zlehka zatočen do kroužku.
CHARAKTER:
Americká drsnosrstá kočka je vytrvalá, přítulná, bystrá a učenlivá kočka, velice skákavá. Vyniká výborným zdravím a smělostí. Je to dobrý lovec.
OSTATNÍ POPIS:
Základní znaky má toto plemeno společné s americkou krátkosrstou kočkou.
PÉČE:
Srst potřebuje stálou péči pomocí kartáče a hřebene. Línání je stejné, jako u obyčejných koček.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
CFA, TICA


Orientální dlouhosrstá kočka - javánská

29. dubna 2007 v 19:50 | Anna Hamplová |  Rasy koček

Orientální dlouhosrstá kočka - javánská (Oriental Longhair (Javánka))

Orientální dlouhosrstá kočka (javánská) je plemeno dlouhosrstých koček. Orientální dlouhosrstá kočka je přátelská, mazlivá, čilá a podnikavá kočička.

PLEMENO:
Dlouhosrsté kočky.
PŮVOD:
Zkřížením Orientální krátkosrsté kočky s Balijskou kočkou byly vytvořeny hedvábné orientální kočky s polodlouhou srstí. Došlo k tomu v roce 1985 v Severní Americe v chovatelském zařízení Sholine paní Sheryl Ann Boyle.
PŘIKŘÍŽENÁ PLEMENA:
Siamské kočky, Balijské kočky a Orientální krátkosrsté kočky.
VELIKOST:
Orientální dlouhosrstá kočka je středně velká kočka.
HMOTNOST:
V rozmezí 4,5 až 6 kg.
SRST:
Srst je krásně hedvábná a těsně přiléhá k tělu.
CHARAKTER:
Orientální dlouhosrstá kočka je přátelská, mazlivá, čilá a podnikavá kočka.
PÉČE:
Orientální dlouhosrstá kočka nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
FIFé, CFA, TICA

Povídání o plemeni:
Javánka podobně jako balinéska nemá žádnou souvislost s indonéským ostrovem, podle kterého byla pojmenována. Škoda, že toto poetické pojmenování se oficiálně změnilo na orientální dlouhosrstá, neboť podle logiky věci, by se balinésky měly nazývat siamské dlouhosrsté kočky. Další používaný název pro toto plemeno je mandarín.

Javánka je relativně nové plemeno, které vzniklo křížením balinésky a orientální krátkosrsté kočky. Na jejich vyšlechtění se nezávisle na sobě podíleli chovatelé ze Spojených států a Británie. Javánka je tedy považována za mladší plemeno než balinéska a první výraznější osobnosti tohoto plemene se objevili až v 70-tých letech 20. století.

Na javánky se vztahuje stejná charakteristika jako na orientální krátkosrsté kočky, samozřejmě s výjimkou délky srsti. A nebo se dá říct, že je to plně zbarvená balinéska. Javánky jsou štíhlé, dlouhé, elegantní kočky s hedvábnou srstí bez podsady. Hlava tvoří trojúhelník, uši jsou velké a nízko nasazené. Nos je dlouhý a rovný, oči zelené, mandlové a zešikmené, což dává javánkám tajuplný orientální výraz.Tělo je jemné, ale dobře osvalené s dlouhým krkem. Nohy jsou vysoké a štíhlé, s malými oválnými tlapkami. Ocas je dlouhý, dobře osrstěný jemnou, hedvábnou srstí. Srst na těle je také delší, ale přilehlá, bez podsady, krčního límce a necuchá se, proto je péče o ní jednoduchá.

Zbarvení javánek je stejné jako u orientálek, tj. v barvách plných (černá, čokoládová, modrá, lilová, červená, krémová, skořicová, plavá), želvovinové, navíc mohou být s kresbou (mramorovaná, tygrovaná, tečkovaná, ticked tabby), nově i se stříbrným tipingem a stínovaná. Existuje i čistě bílá javánka se zelenýma očima. Trochu matoucí uznávání barevných variet je u CFA, kde jsou pod javánkami zařazeny skoro všechny balinésky, kromě čtyř siamských typů se sealovými, čokoládovými, modrými a lilovými (v USA ledovými) odznaky (tzn., že např. balinéska s červenými odznaky nebo balinéska s lilovými odznaky s kresbou je v CFA vedena jako javánka).

Javánka je milá, inteligentní a aktivní kočka, která trpí nechutí být sama. Nejšťastnější je, když se zabývá nějakou činností ve společnosti svého člověka.

Křížení orientálních krátkosrstých koček s javánskými je povoleno kvůli vylepšení typu javánek. Koťata narozená z tohoto spojení se nazývají varianti a nelze je použít zpětně do chovu krátkosrstých orientálek. Rovněž křížení balinések a javánek mezi sebou je možné.


Seychelská kočka

29. dubna 2007 v 19:49 | Anna Hamplová |  Rasy koček

Seychelská kočka (Seychellois)

Seychelské kočky jsou stejně jako jejich další orientální příbuzní, inteligentní, extrovertní kočky, jejichž přítomnost v domácnosti nelze přehlédnout.

Od letošního roku (2006) se rozrostla skupina siamských a orientálních koček o další plemeno - seychelskou kočku. Jedná se vlastně o siamskou nebo balinéskou kočku s bílou skvrnitostí. Podle rozsahu skvrnitosti je dále dělíme na zbarveni van, harlekýn a bikolor. Je uznaná v krátkosrsté i dlouhosrsté variantě s EMS kódy SYS a SYL.

Seychelky jsou stejně jako jejich další orientální příbuzní, inteligentní, extrovertní kočky, jejichž přítomnost v domácnosti nelze přehlédnout. Mají silnou vazbu k člověku, neměly by zůstávat dlouho samotné. Jsou velmi hovorné a společenské, rády konverzují mezi sebou i s lidmi. Tělo mají elegantní a pružné, jejich oči mají modrou barvu a mandlový tvar, srst je hedvábná. Koťátka se rodí bílá, teprve později získávají barevné odznaky na masce, uších, ocase a tlapkách.

Ve skupině koček zařazených do kategorie IV. tedy patří následujíc plemena: siamská, balinéská, orientální krátkosrstá, orientální dlouhosrstá (javánská), seychelská krátkosrstá, seychelská dlouhosrstá kočka a od r. 2007 i petersbald.




Snowshoe

29. dubna 2007 v 19:47 | Anna Hamplová |  Rasy koček

Snowshoe (Seal Point Snowshoe)

Plemeno Snowshoe vzniklo křížením dvoubarevných Amerických krátkosrstých koček se Siamskými kocoury.

PLEMENO:
Krátkosrstých koček.
PŮVOD:
Plemeno Snowshoe vzniklo výsledkem křížení dvoubarevných Amerických krátkosrstých koček se Siamskými kocoury. Již v roce 1980 mělo plemeno mělo svůj standard.
PŘIKŘÍŽENÁ PLEMENA:
Americké krátkosrsté kočky, Siamští kocouři.
VELIKOST:
Snowshoe patří do široké skupiny krátkosrstých koček.
HMOTNOST:
Asi 2,5 až 5,5 kg.
SRST:
Krátká, lesklá, pevně přiléhající.
Jsou uznány dvě varianty:
1.)Sil-point:- tělo má barvu teplého mléka, hrudník a břicho bledého žlutě hnědého odstínu, známky (point) jsou temně hnědé.
2.)Blue-point:-s tělem modro bílé barvy, hrudník a břicho jsou ještě bledší, značky temně šedě modré barvy.
HLAVA:
Klínovitá, ve tvaru trojúhelníku, s výrazným zlomem nosu.
NOS:
Středně dlouhý, výrazný.
UŠI:
Velké a špičaté.
OČI:
Velké mandlové oči se zvláštní temně modrou barvou.
TĚLO:
Tělo svalnaté se středně dlouhým, nechlupatým ocasem. Tlapy jsou středně velké, kulaté, všechny čtyři musí mít bílé "ponožky".
OSTATNÍ POPIS:
Snowshoe vnějšími znaky připomíná Ragdolla, je však mnohem menší.
ZVLÁŠTNOSTI:
Charakteristickou zvláštností Snowshoe jsou čtyři bílé tlapky, bílý proužek na čumáku a také bílá skvrna na hrudi.
PÉČE:
Snowshoe nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
TICA


Manská kočka

29. dubna 2007 v 19:44 | Anna Hamplová |  Rasy koček

Manská kočka (Manx)

Charakteristickým znakem Manské kočky je zcela chybějící ocas nebo jeho přítomnost zastoupena pouze 2 až 3 obratli.

PLEMENO:
Bezocasá manská kočka je zařazena do skupiny krátkosrstých koček.
PŮVOD:
Jejich vlastí je ostrov Man, ležící v Irském moři. Plemeno je známé již z konce předminulého století. Rozšiřuje se hlavně v Anglii, ve Skandinávských zemích i Americe.
HMOTNOST:
V rozmezí 3,5 až 5,5 kg.
SRST:
Srst je jemná, měkká, krátká i dlouhá, na omak připomíná srst králíka. Zbarvení může být zcela libovolné, v podobnosti s evropskými krátkosrstými kočkami.
HLAVA:
Hlava je velká a kulatá, s trochu oteklými tvářemi.
NOS:
Nos je úměrný hlavě, poněkud ohnutý.
UŠI:
Uši jsou u základu široké, na koncích zašpičatělé, vysoko posazené, přiměřeně skloněné dopředu.
OČI:
Oči jsou stejné, jako u evropských krátkosrstých koček.
TĚLO:
Tělo je krátké, svalnaté a mohutnější. Krk je také krátký. Záda a bedra jsou trochu vypouklá. Hrudník má široký. Nohy jsou pevné a urostlé, zadní jsou o něco delší a silněji vyvinuté, než přední.
OCAS:
Existují 2 druhy Manských koček:
1.)ty, které mají ocas - ten jim však zůstal jen v počátečním stadiu růstu, je zastoupený pouze 2 až 3 obratli,
2.)ty, které ocas nemají vůbec - na jeho místě je mělká prohlubeň a srst je zde zhuštěna do malého střapce.
CHARAKTER:
Manská kočka se vyznačuje klidným, vyrovnaným charakterem a přátelským chováním k člověku. Životním podmínkám se dobře přizpůsobuje.
OSTATNÍ POPIS:
Druhé označení - Manská kočka.
Rozlišují se 3 druhy koček:
1.)"stampi" (stumpy): - se zkráceným ocasem (na 2 až 3 ocasní obratle)
2.)"rampi" (rumpy): - absolutně bezocasé (mající na místě ocasu jasně nápadnou jamku, do které zapadne horní článek (phalang) velkého prstu ruky)
3.)existuje však také "teli mansk" (taily manx): - jsou to obyčejní Manski s ocasem, kteří tomuto plemeni přinášejí novou krev.
Je zajímavé i to, že při spáření Manských koček jednoho druhu mezi sebou, tyto kočky nikdy nemají potomka, protože plod v matce zahyne. Potomky lze tedy získat pouze křížením bezocasých koček s těmi, které mají zkrácený ocas. Je však neustálá snaha zkřížit bezocasou kočku s kočkami jiných plemen.
ZVLÁŠTNOSTI:
Jejich charakteristickým znakem je buď zcela chybějící ocas, nebo je jeho přítomnost zastoupena pouze 2 až 3 obratli. Další zvláštností je jejich způsob přemisťování zvláštními skoky, podobnými králičím. Lezení na stromech nejsou přizpůsobeni.
PÉČE:
Manská kočka nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF, FIFé, CFA, TICA


Korat kočka

29. dubna 2007 v 19:43 | Anna Hamplová |  Rasy koček

Korat kočka (Korat)

Korat je Hravá a temperamentní kočka, zároveň však velice žárlivá. Jde o jedno z mála 'čistých' plemen.

PLEMENO:
Korat kočka je plemeno krátkosrstých koček asijského původu.
PŮVOD:
Plemeno dostalo svůj název od jedné provincie Thajsku. Bylo zde nazýváno "Si-savat", což v překladu znamená "plod savatu". Zbarvení těchto koček totiž barvu těchto plodů připomíná.
Popis plemene je možné najít v "Smud Koi Pergamen" ("Knize básní o kočkách"). Toto nenahraditelné dílo je pečlivě střežené a umístěné v Národním muzeu v Bangkoku. Předpokládá se, že vzniklo za doby vlády siamských králů dynastie Ajutchaja, tedy v rozmezí let 1350 až 1767. Korat je v tomto dávnověkém dokumentu popsán následovně: "Srst je hladká, s podsrstím jako nebe a s konečky vlasů, podobnými postříbření. Oči září jako kapka rosy na listech lotosu."
V Thajsku se traduje pověra, že Korati přinášejí štěstí, proto se tyto kočky neprodávají, ani nekupují. Je možné je pouze darovat, jako znak přátelství nebo hluboké úcty.
První Korati byli zavezeni do Anglie ze Spojených států v roce 1972 a uznáni FIFe dostali v roce 1982.
HMOTNOST:
V rozmezí 2,5 až 4,5 kg.
SRST:
Srst je krátká, lesklá, hustá a přiléhající. Zbarvení je stříbřitě modré. Čím více této stříbřitosti je, tím více se plemeno cenní. Svým zevnějškem připomíná Barmskou modrou kočku, avšak geneticky je bližší Orientálním modrým kočkám.
HLAVA:
Pro Korata je charakteristický srdcovitý tvar hlavy, "pinch" muzcela chybí, má dobře rozvinutý podbradek a široce posazené oči i uši. Zuby jsou v porovnání s jinými kočkami nápadnější a větší.
NOS:
Nos je krátký, svým tvarem poněkud připomíná lví.
UŠI:
Uši jsou velké, široce posazené, se zakulacenými konečky.
OČI:
Ve druhém až čtvrtém roce života mají oči Koratů jasně zelenou barvu.
TĚLO:
Nohy jsou ztepilé a urostlé, tlapy kulaté. Přední nohy jsou o něco kratší, než zadní.
OCAS:
U základu je široký a ke konci se zužuje.
CHARAKTER:
Korati jsou velice hraví, ale také velice žárliví. Chovejte je raději trochu samotářsky. Hodí se do společnosti dvou dospělých lidí. Temperamentem velice připomínají "Birmance."
OSTATNÍ POPIS:
Korat je jedním z mála "čistých" plemen, tzn. znamená, že vzniklo zcela přirozenou cestou, bez přispění a pomoci člověka. Proto se kategoricky zakazuje na křížení využívat partnery jiných plemen.
PÉČE:
Korat kočka nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF, FIFé, CFA, TICA


Burma

29. dubna 2007 v 19:41 | Anna Hamplová |  Rasy koček

Burma (Burmese)

Plemeno koček - Burma bylo opěvované již v dávnověké "Knize básní o kočkách" a počítalo se mezi posvátná zvířata.

ANGLICKÝ NÁZEV:
pojmenování od angl. Birmy - Burma
PLEMENO:
Krátkosrstých koček.
PŮVOD:
Do Ameriky Birmy byly dovezeny z Burmy v roce 1930. Křížili je se siamskými silně tečkovanými. V roce 1949 dovezli tyto kočky do Anglie, kde v procesu křížení po dlouhou dobu tzv. "příživničily". Výrazně však přispěly ke zdravému a houževnatému plemenu.
SRST:
Mimo široce rozšířeného hnědého zbarvení, rozeznáváme ještě dalších devět, mj. modré, čokoládové, liliové, červené, dortové, aj. Uši, nohy a čumák jsou o něco tmavší, než základní odstín. Spodní část těla je vždy světlejší, než záda. Srst je hladká, jemná, vydatně přiléhající, s tzv. "přelivem". Koťata mohou mít tygří zvrásněný nátěr (tzv, "moaré") a bílé kontrastní značky, což s růstem postupně zaniká.
HLAVA:
Burma má klínovitou hlavu s viditelným přechodem od čela k nosu.
NOS:
Nedlouhý, u kořene zlehka "splácnutý".
UŠI:
Zakulacené, malých rozměrů, široce posazené a vypadají jako zlehka nakloněné dopředu.
OČI:
Oči velké, zdola kulaté, zlatavě-žluté barvy.
TĚLO:
Tělo je svalnaté, nedlouhé, s rozvinutým hrudníkem a rovnými zády. Brada je pevná a široká. Krk je dlouhý a elegantní. Končetiny má urostlé, dlouhé, poměrně tenké, zadní jsou o poznání delší než přední, tlapy půvabné, oválného tvaru.
OCAS:
Rovný, zužuje se k zatočenému konci.
OSTATNÍ POPIS:
Od literárních historiků Východu víme, že kočka podobná Burmanské kočce byla, stejně jako korat, opěvovaná již v dávnověké "Knize básní o kočkách" a počítala se mezi posvátná zvířata. Takové kočky chovaly pouze v nejbohatších domech a chrámech, říkalo se, že přinášejí štěstí a bohatství.
Jako chyby se počítají kulaté oči, vpadliny v základu chvění ("pinč"), ale také zelené oči a bílé skvrny na srsti.
PÉČE:
Burmy nevyžadují žádnou zvláštní péči.


Britská krátkosrstá kočka

29. dubna 2007 v 19:41 | Anna Hamplová |  Rasy koček

Britská krátkosrstá kočka (British shorthairs cat)

Britská krátkosrstá kočka je klidná a přítulná. Vyšlechtěná ve druhé polovině 19. století křížením anglických domácích koček s perskými.

PLEMENO:
domácích koček
PŮVOD:
Původ tohoto plemene sahá až na přelom 19. a 20. století, kdy chovatelé v Anglii začali křížit své domácí kočky s perskými. Snažili se totiž o dosažení plemene, které je mohutné, ale krátkosrsté. Kočky, které se podobným způsobem chovaly na evropské pevnině, zpočátku spadaly pod tzv. evropskou krátkosrstou kočku. Později i tyto kočky dostaly název a plemenný standard jako britské krátkosrsté.
POPIS:
Britská krátkosrstá kočka je středně velká až velká svalnatá kočka, se širokým hrudníkem, dobře osvaleným hřbetem a plecemi, krátkými a zavalitými končetinami se silnými, kulatými tlapkami a silným, poměrně krátkým ocasem se zakulacenou špičkou. Hlavu mají kulatou a masivní, se širokou lebkou a silnou bradou, krátkým, širokým a rovným, u kořene lehce prohnutým nosem bez stopu, krátkýma, široce nasazenýma a lehce zakulacenýma ušima. Oči mají velké, kulaté, široce otevřené v barvě oranžové až měděné u stříbrných koček se dává přednost barvě zelené. Krk mají krátký a silný. Jejich srst je krátká, hustá, nepřiléhající, s dobře vyvinutou podsadou. Jednotlivá plemena se od sebe liší především barvou srsti. Celkově musí budit dojem hezké a harmonické kočky.
VADY:
Vysoko nasazené uši, slabá brada, šikmé oči, pinč, slabý ocas ukončený do špičky nebo zálomek (který vyřazuje zvířata z chovu), dlouhý ocas, bílé fleky v srsti (u jednobarevných zvířat).
HMOTNOST:
4-8 kg
SRST:
Je krátká, hustá, nepřiléhající, s dobře vyvinutou podsadou (srst musí být tzv. křupavá).
Zbarvení je různé: oranžová až měděná u stříbrných koček se dává přednost barvě zelené.
Všechny známé barvy, prokvétající, mramorové, skvrnité, dvoubarevné, lebkové a jiných variant, dýmové (kouřové), činčilové. Klasickou barvou je ale modrá. Dlouhou dobu se modré zbarvení ale v USA přičítalo jedině představitelům britských krátkosrstých koček.
HLAVA:
Kulatá a masivní se silnou bradou.
NOS:
Krátký, široký bez stopu, lehce prohnutý.
UŠI:
Krátké, široce nasazené lehce zakulacené.
OČI:
Velké, kulaté, široce otevřené. Široce posazené, kulaté; barva očí připomíná různé odstíny mědi a zlata (při vyloučení stříbřitých, u kterých se zelené nebo barva lískového oříšku nepočítá jako nedostatek).
TĚLO:
Je středně velké až velké svalnaté, se širokým hrudníkem, dobře osvalené, krk mají krátký a silný.
OCAS:
Silný, krátký se zakulacenou špičkou.
NOHY:
Silné, krátké zavalité se zakulacenými tlapkami.
CHARAKTER:
Britská kočka je známa svou vyrovnanou, klidnou a milou a povahou. Je přátelská a přítulná. Někdy dlouhé hodiny prospí, jindy si hraje s různými hračkami. Také se však velmi ráda nechává hladit. Přestože je velmi milá a jemná, je to osobnost a nenechá si všechno líbit. Pokud s něčím nesouhlasí, dá to ihned najevo. Britská kočka většinou dobře vychází s ostatními kočkami, dokonce často i se psy. Protože je to kočka dobromyslná, hodí se i do domácnosti, kde jsou děti.
PÉČE:
Srst britské kočky je krátká hustá s podsadou. Tato srst není náročná na ošetřování, pouze jí občas prokartáčujeme. Uši kočce kontrolujeme každý týden a pokud je potřeba, tak opatrně vyčistíme smotkem na špejli (nejlépe trochu namočeným v dětském olejíčku). Asi týden až deset dní před výstavou se většinou kočka koupe (ne těsně před výstavou, aby se srst mohla tzv. "srovnat"). Jestliže byla kočka koupaná nedávno a srst je stále pěkná není koupání nutné. Drápky se stříhají nebo zaštipují kleštičkami. CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF, FIFé, CFA, TICA.



Turecká kočka Van

29. dubna 2007 v 19:38 | Anna Hamplová |  Rasy koček

Turecká kočka Van (Turkish Van)

Turecká kočka Van mají neobvykle bujný temperament a zaujmou nás nádherným mňoukáním. Vody se nebojí, mají k ní velice kladný vztah. Lehce se naučí plavat a dokonce pod vodou loví rybky.

PLEMENO:
Turecká kočka van je plemeno polo-dlouhosrstých koček.
PŮVOD:
Turecká kočka van byla vyšlechtěna již před několika tisíciletími v Turecku, v jihovýchodní provincii, blízko jezera Van. V roce 1955 byla z Turecka dovezena do Anglie, kde se selekcí dovršil vývoj a vzhled plemene. Od té doby se rozšířila do mnoha zemí. V roce 1971 plemeno přiznala FIFe.
HMOTNOST:
V rozmezí 3 až 8,5 kg.
SRST:
Srst je delší, měkká, jemná a velice hedvábná. Je rovná s jen nehustým podsrstím. Barva je oslnivě bílá s červeně kaštanovým označením na hlavě a na ocase. Dle barvy srsti se rozeznávají tři druhy. V Anglii krémově zbarvené Van vymírají.
HLAVA:
Hlava je trojúhelníkového tvaru, s pevnou bradou.
NOS:
Nos je středně dlouhý rovný.
UŠI:
Uši jsou větší, posazené rovně a blízko sebe. Mají žluto-růžovou barvu a chomáčky vlasů uvnitř mušlí.
OČI:
Oči jsou velké a kulaté. Mají většinou světle-jantarovou barvu nebo modrou s růžovým obrysem. Barva očí však může být různá, někdy modrá, jindy oranžová.
TĚLO:
Tělo je svalnaté, masivní a pevné. Krk je krátký. Hrudník má dobře vyvinutý. Ramena, záda i bedra jsou svalnatá. Nohy jsou středně dlouhé a silné. Tlapky má oválné, s chomáčky vlasů mezi prsty.
OCAS:
Pokrytý tmavšími kruhy, na čumáku se nacházejí souměrné (symetrické) skvrny. Ocas je hebký, chlupatý, úměrně dlouhý, kaštanově rezavé barvy s jasně zřetelnými kaštanovými obroučky (prstýnky). Zbarvení kruhů u mladých koček nemusí být stejné barvy.
CHARAKTER:
Turecká kočka van má neobvyklý charakter a zaujme nás nádherným mňoukáním. Vody se nebojí, mají k ní překvapivě kladný vztah. Lehce se naučí plavat a pod vodou dokonce loví rybky. Mají neobyčejně bujný temperament, zvláště v mladém věku, a milují hrátky ve sněhu. Takovéto kočky je vhodnější chovat, pokud je to možné, v páru, neboť pro své hry potřebují jedince se stejným temperamentem.
OSTATNÍ POPIS:
Koťata tureckých koček Van se rodí vyspělá a s nádhernou srstí. Již čtvrtý den života otevírají oči a za tři neděle jsou zcela samostatná.
PÉČE:
Srst koček je nutné rozčesávat kartáčem.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF,FIFé,CFA,TICA.


Sibiřská kočka

29. dubna 2007 v 19:37 | Anna Hamplová |  Rasy koček

Sibiřská kočka (Siberian Cat)

"Sibiřská kočka může přijetí jakékoliv královny zkrášlit, ba přímo vyzdobit." - takto charakterizují angličané Sibiřskou kočku. Je nezávislá, samostatná a sebevědomá. Doma je však válející se bytostí, s nadáním odstranit ze svého majitele jakýkoliv stres.

PLEMENO:
Polodlouhosrstých koček.
PŮVOD:
Sibiřská kočka byla vyšlechtěna v Rusku. Pochází zřejmě z křížení místních původních koček s kočkami dovezenými z různých zemí, především Blízké a Východní Asie. Plemeno bylo v roce 1992 uznáno "Celosvětovou federací chovatelů koček" (FIFe). Od roku 1987 se v Rusku začalo pracovat na jeho šíření a díky hrstce nadšenců, je dnes Sibiřská kočka oblíbená a známá po celém světě. Od roku 1986 se rozvojem tohoto plemene zabývají také v Evropě.
HMOTNOST:
Kocour váží v rozmezí 6 až 10 kg.
Kočka váží v rozmezí 4 až 6 kg.
SRST:
Sibiřská kočka má dlouhou srst na hrudníku, krátkou na ramenou, na zadních končetinách má "kalhotky". Standardní barva je tzv. "agut". Ale vídáme i jiná, vzácná, zbarvení: modré, prokvétající, černě kouřové, mramorové, bi-kolorové a červené.
HLAVA:
Hlava je kulatá a široká, dobře úměrná tělu. Má lehce vypouklé čelo, přechod z čela k nosu je malý. Vyznačuje se nízkými lícními kostmi, plnými, silnými tvářemi a čelistmi a širokou bradou. Uši jsou střední velikosti, u základu široké a mají štětečky. Dlouhé kníry a obočí a široký, stejný, jako má liška, límec, zdůrazňuje moc a dovršuje charakteristický vzhled tohoto sympatického domácího zvířete.
NOS:
Nos je rovný, střední délky.
OČI:
Oči jsou velké, široce posazené, barvy zelené nebo nažloutlého odstínu. Jsou však i další možné varianty, a to u zbarvení "van" a "bílé".
TĚLO:
Tělo je svalnaté, přízemní a zaoblené. Nohy má svalnaté, s chomáčky mezi prsty.
OCAS:
Sibiřská kočka má široký, dlouhý, u kořene silný a dobře olemovaný ocas.
CHARAKTER:
Sibiřská kočka je nezávislá, samostatná a sebevědomá. Jsou z nich vynikající lovci. Doma to jsou však válející se bytostí, s nadáním odstranit ze svého majitele jakýkoliv stres. Kočka je dostatečně živá, přítulná, hravá, nevázaná a vytrvalá. Lehce se učí na toaletu. Jindy se však u ní projeví svéhlavost, neochota, a ne vždy na pozornost svého majitele odpovídat
láskou. Je dobře přizpůsobená pro život v podmínkách mírných a středních zeměpisných šířek. Dobře se snáší se psy jakéhokoliv plemene a nebojí se vody.
OSTATNÍ POPIS:
Sibiřská kočka je velké a významné zvíře, pro které je charakteristické, jak důležitě si vyšlapuje. Přírodní krása, zdraví a nenáročné udržování učinilo z této kočky oblíbeného miláčka.
NEDOSTATKY:
Rovný profil, odpovídající "perskému" typu. Dlouhá a úzká hlava nebo čumák. Ploché tváře. Malinké, kulaté, hluboce posazené oči. Uši "perského" typu. Krátké tělo. Slabá kostra a maličké tlapy bez chomáčků srsti. Dlouhý krk. Krátký, špatně olemovaný ocas. Srst, která je bez podsrstí.
PÉČE:
Srst sibiřské kočky nevyžaduje zvláštní péči, jelikož se nestáčí.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
FIFé,TICA.


Ragdoll

29. dubna 2007 v 19:35 | Anna Hamplová |  Rasy koček

Ragdoll

Ragdoll je kočička, která se podle pravidel rodí vždy bílá, po pár dnech se však již začíná zbarvovat. Říká se jí

PLEMENO:
Polo-dlouhosrstých koček.
PŮVOD:
Plemeno Ragdoll bylo vyšlechtěno v USA na konci 60. let 20. století.
PŘIKŘÍŽENÁ PLEMENA:
Bílá perská modrooká kočka a Siamský kocour.
HMOTNOST:
Kocour dosahuje hmotnosti 7 až 10 kg.
SRST:
Ragdoll má jemnou a polodlouhou srst. Při šíření plemene se povoluje trojí zbarvení: kolor-point, bikolor, mitted a čtyři barvy - "seal", blue, čokoláda a liliový. Koťata se podle pravidel rodí bílá, ale po pár dnech se již začínají zbarvovat. Tělesně však dozrávají a i zbarvení se jim může lehce vyvíjet, tzn. tmavnout, až do třech let.
HLAVA:
Hlava vytváří široký klín, v závislosti na zbarvení může mít očernalé tváře a čelisti.
OČI:
Oči jsou velké a oválné. Musí být modré, jiná barva není přípustná.
TĚLO:
Tělo může u samců dosahovat až do délky jednoho metru, počítá se od čumáčku až ke konci ocasu. Nohy jsou dlouhé s oválnými tlapkami.
OCAS:
Ragdoll má středně dlouhý ocas.
CHARAKTER:
Ragdollje hebká, přítulná a velice poddajná a tvárná kočka. Dovede se však také velice dobře bránit, zároveň je však "stresu-odolná" a obranu používá až ve velice krajním případě. "Hadrová panenka" se jí říká proto, že při zdvižení uvolní svalstvo, a jakoby "visí". Milovníci tohoto plemene tvrdí, že Ragdoll může nepřítomnost dětí v rodině plně nahradit. Jsou vnímavé, chápavé, inteligentní, přítulné, hravé a s jinými zvířaty se dobře sžívají.
Svým charakterem částečně připomínají psy. Stejně jako oni jsou totiž svému majiteli raději neustále v patách.
OSTATNÍ POPIS:
Zevnějškem připomínají barmskou kočku, mají však širší hrudník, masivnější zadní část těla a silnější nohy.
PÉČE:
Ragdoll potřebuje přiměřenou péči o srst. Jinak nevyžaduje žádnou zvláštní péči.


Americký kerl kratkosrstý / dlouhosrstý

29. dubna 2007 v 19:32 | a |  Rasy koček

Americký kerl kratkosrstý / dlouhosrstý (American Curl Longhair / Shorthair)

Americký kerl svoje pojmenování dostalo díky vykroucené vnější straně uší, které dávají kočce výraz překvapení.


ANGLICKÝ NÁZEV:
Američan curl (curl = zkroucenýma ušima)
PLEMENO:
Americké plemeno domácích krátkosrstých koček.
PŮVOD:
Původ kerla se spojuje s ochočením bezdomovské kočky. Domníváme se, že původkyní plemene je přezdívkou "Sulamifa", vyznačující se černou hedvábnou srstí a zcela zvláštním tvarem uší. V roce 1981 vrhla Sulamifa čtyři koťata, a dvě z nich měla stejně stavěné uši. V roce 1983 se plemeno předvedlo v Kalifornii a bylo uznáno v USA. Do Evropy se tyto kočky poprvé dostaly teprve v roce 1995 a zatím co nejsou FIFe i Britskou koordinační radou uznány pro vzácné plemeno kočky.
HMOTNOST:
3-5 kg
POPIS:
Výsledkem vnitroplemenného křížení vznikl krátkosrstý kerl, což svědčí o možnostech inbreedinga mezi kerly.
ZVLÁŠTNOSTI:
Svoje pojmenování plemeno dostalo díky vykroucené vnější straně uší, které dávají kočce výraz překvapení. Tuto zvláštnost uší dědí polovina koček tohoto vzácného plemene.
PÉČE:
Nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
CFA, TICA


Norská lesní kočka

29. dubna 2007 v 19:30 | Anna Hamplová |  Rasy koček

Norská lesní kočka (Norwegian Forest Cat)

Norská lesní kočka je jedno z nejstarších plemen, vzniklo pravděpodobně z angorských koček, které byly do Norska dovezeny v 16.století. Vyznačují se klidným charakterem, trpělivostí a nevázaností.

PLEMENO:
polodlouhosrstých koček
PŮVOD:
Norská lesní kočka je jedno z nejstarších plemen, které vzniklo na bázi nečistokrevných koček. Je nejrozšířenější zejména v zemích severní Evropy, tzn. Norsku, Švédsku, aj. Standard byl uznán v roce 1977.
Existuje několik verzí o vzniku těchto koček. Nejpravděpodobnější verze je, že se vyvinuly z angorských koček, které byly do Norska dovezeny v 16.století. Zde se tyto kočky přizpůsobovaly drsnému klimatu a podnebním podmínkám, často lezly po stromech a lovily ryby. Díky tomu se jim také vyvinuly jejich silné drápy. Existuje však i domněnka, že norská lesní kočka je angorskou mutací divoké kočky Felis silvestris grampia, kterou ze Skotska dovezli Vikingové. Na starých dřevorytech byla bohyně Frea často zobrazována v trize, zapřáhnuté kočkami, velice podobnými norským lesním.
VELIKOST:
Norská lesní kočka je středních až velkých rozměrů.
HMOTNOST:
V rozmezí 3 až 9 kg.
SRST:
Norská lesní kočka má srst je dlouhou, zdvojenou, hladkou, přiléhající k tělu, s dobře zřetelným hustým podsrstím. Na tvářích vytváří licousy, na zadní části těla a zadních končetinách tzv. "kalhoty". Každý rok jim také do zimy vyrůstá okolo ramen a krku tzv. "límec", který se v létě ztrácí. Zbarvení je nejrůznější, stejně jako u evropských krátkosrstých. Podle barvy srsti se dělí na čtyři druhy.
HLAVA:
Trojúhelníkového tvaru, dlouhá, bez znatelné hranice mezi čelem. Brada je masivní, čelisti plné, s licousy.
NOS:
Nos je dlouhý a široký.
UŠI:
Dlouhé, jejich konce jsou špičaté a mají štětečky, vzhledem stejně jako rys, stojaté, široce posazené.
OČI:
Norská lesní kočka má velké, kulaté a jasné oči. Jejich barva může být libovolná, ale v zásadě je v souladu s tělem.
TĚLO:
Statné, dostatečně masivní, avšak pružné. Krk je dlouhý a svalnatý. Hrudník a ramena jsou dobře vyvinuté. Záda a břicho má široké a pevné. Nohy jsou dlouhé a silné, zadní jsou o něco delší, než přední. Tlapy má široké a kulaté, na pohled těžké.
OCAS:
Je dlouhý a typický pro tato plemena koček. Je pokrytý dlouhou srstí, která plihne a zakrývá zadní končetiny.
CHARAKTER:
Norská lesní kočka se vyznačuje klidným charakterem, trpělivostí a nevázaností. Je dost živá a energická, někdy je však plachá, samotářská a hledá ústraní.
OSTATNÍ POPIS:
Vnějšími tvary připomíná rysa. Podobná je také Turecké van a Mainské kočky.
PÉČE:
Norská lesní kočka nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF,FIFé,CFA,TICA


Mainská mývalí kočka

29. dubna 2007 v 19:28 | Anna Hamplová |  Rasy koček

Mainská mývalí kočka (Maine Coon)

Mainská mývalí kočka se obtížně přizpůsobuje životu v bytě a vyžaduje volný výběh. Líbezně a tiše mňouká, miluje spaní na těch nejnevhodnějších místech.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Maine-coon
PLEMENO:
Mainská mývalí kočka je polo-dlouhosrstá kočeka.
PŮVOD:
Její předci zpočátku žili v severní Americe, ve státu Maine. Poprvé se představily na výstavě v USA v roce 1869. Je pokládána za největší kočku, její hmotnost dosahuje 15 kg, obvykle se však její velikost blíží rozměrům Perské kočky.
Jedna legenda říká, že se tato kočka dostala na svět díky lásce Mývala čistotného a jakéhosi kocoura (odtud kun - od anglického slova coon). Potomci podědily především mývalí proužkovanost.
Dlouhou dobu se předpokládalo, že se plemeno zformovalo křížením turecké angory s pruhovanou krátkosrstou kočkou. Avšak další její příbuzenství s tureckou kočkou se nepotvrdilo. Standard byl přiznán v roce 1983.
VELIKOST:
Od střední do velké.
HMOTNOST:
V rozmezí 4 až 10 kg.
SRST:
Srst je hustá, hedvábná na omak, lesklá, na přední části těla je kratší, na břichu a zadních končetinách delší. Její zbarvení je různé. V barvě srsti se dovolují všechny kresby a odstíny, kromě siamského, čokoládového, liliového a habešského.
HLAVA:
Hlava je v porovnání s tělem malinká, středně široká, s vysokými lícními kostmi. Čumák je středně dlouhý a silná brada přidává hlavě kvadratický tvar.
NOS:
Není dlouhý, s plynulým přechodem z čela na čumák.
UŠI:
Velké, široce a vysoko postavené, na koncích špičaté, u základu široké, s chomáčky srsti uvnitř.
OČI:
Velké, kulaté, široce a zlehka šikmo posazené. Jejich barva může být libovolná, nejčastější však je žlutavě zelená.
TĚLO:
Tělo je dlouhé, pevné, svalnaté, se širokou hrudí a horizontálními zády, obdélníkového tvaru. Nohy jsou silné, výkonné, široce postavené, středně dlouhé. Tlapy jsou velké, kulaté, s chomáčky vlasů mezi prsty.
OCAS:
Mainská mývalí kočka má dlouhý, u kořene široký, s tupým koncem, bez lomu, je pokrytý hustou dlouhou srstí.
CHARAKTER:
Jsou to něžná a přítulná zvířata, avšak na rozdíl od jiných koček se životu v bytě jen obtížně přizpůsobují a vyžadují volný výběh.
ZVLÁŠTNOSTI:
Existuje ještě jedna zvláštnost tohoto plemene, a to líbezné tiché mňoukání, které Mein-kun stále vydává. Spát ho najdete na těch nejnevhodnějších místech.
VADY:
U Mainských mývalích koček se často objevuje polydaktilie, tzn. mnoho prstů.
PÉČE:
Srst vyžaduje časté rozčesávání.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF, FIFé, CFA, TICA


Turecká Angora

29. dubna 2007 v 19:27 | Anna Hamplová |  Rasy koček


Turecká Angora (Turkish Angora)

Tyto nádherné Turecké Angorky mají jemný a přítulný charakter, zároveň je to velmi živá a aktivní kočka.


PLEMENO:
Turecká Angora je plemeno polodlouhosrstých koček.
PŮVOD:
Podle dostupných údajů asi nejstarší přírodní plemeno koček na světě. Toto plemeno vzniklo na území Malé Asie.
PŘIKŘÍŽENÁ PLEMENA:
Snad křížením domácí místní kočky s kavkazskou divokou (lesní).
HMOTNOST:
2,25-5 kg
SRST:
Srst je středně dlouhá, jemná, hedvábná, měkká na pohmat, přiléhající k tělu. Na krku a plecích je delší a vytváří límec. Na břiše může být volnější. Pod srstí je slabé, zvláště na zádech. Nejčastěji jsou vidět kočky bílé barvy. A jest-li v Evropě především se rozšiřují bílé, tak v Americe různobarevné. Dnes se chová ve všech možných ale přírodních barvách
HLAVA:
Krátká, široká, má tvar dolu zašpičatělého trojúhelníka. Podbradek je zakulacený.
NOS:
Je střední, poněkud sražený, růžový.
UŠI:
Silné, relativně krátké, vertikálně nasazené, zašpičatělé na koncích, trochu spuštěné. Ušní dutiny jsou uvnitř pokryty chmýřím srsti.
OČI:
Velké, oválné, nepatrně kose posazené, zřetelné. Podle očí bílé angorské kočky se rozdělují do čtyř druhů (žlutavé, zelené, modré, různobarevné oči). Ruské angory mají oči hlavně zelené - což je vzácné v jiných zemích.
TĚLO:
Delší, obratné, elegantní, úměrné postavy, vypadající velice silné. Zadní část je poněkud nadzdvižená.
Krk je středně dlouhý, urostlý, silný. Hrudník i plece jsou dobře vyvinuté. Záda jsou svalnatá, břicho je široké, pevné. Nohy jsou dlouhé, pevné s nádhernými kulatými tlapami (zadní jsou delší než přední). Mezi prsty - chomáčky vlasů.
OCAS:
Turecká Angora má dlouhý, široký u základu a zužující se ke konci ocas. Po celé délce je pokryt dlouhou srstí. Je zvednut vzhůru, nad tělem a při rychlém pohybu se může dotýkat hlavy.
CHARAKTER:
Tyto nádherné kočky mají jemný a přítulný charakter, jsou velice vázané ke svému chovateli. Jsou bystré, vnímavé, rychle chápající a učící se přání a potřeb člověka. Je to velmi živé a inteligentní plemeno, nejraději se pohybuje v horních svérách bytu a ráda leze svému člověku na ramena.
OSTATNÍ POPIS:
Své jméno Turecká Angora dostala podle města Angora (Ankara). Angora zahrnuje několik velkých různých plemen.
PÉČE:
Péče o srst je nejjednodušší, nevyžadují to, co perské kočky.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF, FIFe


Perské kočky

29. dubna 2007 v 19:24 | Anna Hamplová |  Rasy koček

Perská kočka (Persian cat)

Díky charakteru a nádhernému zevnějšku patří perská kočka mezi "aristokraty" v rodině koček.

PLEMENO:
Perská kočka je plemeno dlouhosrstých koček
PŮVOD:
V původu tohoto plemene je mnoho nejasného. Podle všeho se na jejím vývinu přičinily pouštní a asijské stepní kočky, žijící v dávné době na teritorii blízké Asie. Předpokládáme, že jejich vlastí je Turecko. Historické "zřeďování" perské kočky se v Evropě začíná v 16.až 17.století, kdy byla dovezena do Itálie a následně i do Francie. Zvíře se dost rozšířilo a získalo velikou oblibu.
VELIKOST:
Perská kočka je středních rozměrů, robustní.
HMOTNOST:
V rozmezí 3,5 až 7 kg.
SRST:
Tělo je pokryté hedvábnou, lechtavou, měkkou a dlouhou srstí, což zvířeti dává zajímavý a přitažlivý vzhled. Okolo ramen a krku srst vytváří honosný "límec".
Zbarvení je různé. Rozlišujeme řádově 90 různých druhů. Uznána je černá, bílá, modrá, červená, krémová, liliová. Jednobarevné kočky nesmějí mít skvrny nebo značky, tzn. že zbarvení celého těla musí být celistvě jednotné. Barva čenichu nosu, polštářků tlap a kníru podle pravidel odpovídá základnímu zbarvení.
HLAVA:
Je velká a masivní, s kulatým vypouklým čelem. Čelisti má plné. Kníry jsou na pohled dlouhé. Brada je silná, čelisti široké, mocné,
NOS:
Nos je maličký a krátký, avšak široký a zlehka zvednutý.
UŠI:
Uši mají trojúhelníkový tvar, jsou krátké, na koncích zakulacené, široce a nízko posazené, nakloněné dopředu, s chomáčky dlouhých vlasů uvnitř mušlí.
OČI:
Oči mají všechny perské kočky velice přitažlivé. Ohromují svojí velikostí i tvarem. Jsou velké, silné, kulaté, široce posazené a výrazné. Barva je tmavě oranžová, modrá, měděná. Kočky předepsaného zbarvení mají vlastní barvu očí.
TĚLO:
Masivní, silné, svalnaté, úměrně stavěné. Krk je krátký, trochu silnější. Hrudník je široký a hluboký. Ramena, záda a bedra mají silná. Nohy jsou krátké, rovné, výkonné, s dostatečně velkými vlasovými tlapami. Prsty jsou silné a sevřené, mezi nimi jsou chomáčky dlouhých vlasů.
OCAS:
Není dlouhý, je spuštěn k zemi, huňatý, s lehce zatočeným konečkem.
CHARAKTER:
Perská kočka se vyznačuje přítulným charakterem a plnou důvěrou k člověku. Je spokojená a klidná. Její oddanost k člověku je možné přirovnat i k oddanosti psa.
OSTATNÍ POPIS:
Perské kočky se značkami na hlavě, tlapách a ocasu jsou řazeny do samostatného plemene - tzv. "point". Perská kočka se v porovnání s jinými plemeny prokazuje nejvyšším stupněm zdomácnění. Ztratila dokonce i schopnost lovit myši, krysy a nemůže být mimo domov. Tyto zvláštnosti charakteru, spolu s nádherným zevnějškem, z ní činí "aristokratku" mezi kočkami. Perská kočka je rozšířena v mnoha zemích světa.
PÉČE:
Perská kočka potřebuje každodenní důkladnou a pečlivou péči o srst.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF,FIFé,CFA,TICA


Vydra

29. dubna 2007 v 19:08 | Anna Hamplová |  Stopy zvířat

Vrána

29. dubna 2007 v 19:07 | Anna Hamplová |  Stopy zvířat

Verabec

29. dubna 2007 v 19:07 | Anna Hamplová |  Stopy zvířat